(No Ratings Yet)
Loading...
Sedím si v jedné malé hospůdce v centru Bratislavy, kam jsem si zašel na oběd. Na tom by nebylo ani nic tak zvláštního, jako spíše, že přímo proti mně visí na zdi reklama na České Aerolinie a na nich je reklama, že létají nyní velmi levně i z Bratislavského letiště. Docela zajímavé, protože bych spíše hádal, že sem dají reklamu Slovenským Aeroliniím, ale asi je ty naše předběhly. Ale o tom jsem psát nechtěl, naváži proto na události posledních dnů, které se týkají ne přímo létání, ale této domény. V současné chvíli existuje něco přes měsíc a do té doby si našla něco skalních čtenářů těchto blogů, něco lidí, kteří jen tak prolétnou všechny stránky a přečtou si jen to zajímavé a taky několik odpůrců.
Když jsem dostal tehdy nápad na to udělat tenhle web, moje cíle byly jednoznačné, vymyslet způsob, jak vydělat peníze. Nikdy jsem se tím ani nijak netajil, ale záhy jsem začal psát i články, které doplnily ono „hluché“ místo, které zbylo. Ale to se však znelíbilo přímo velikému Boeingu, který mi přes svého právního zástupce poslal dopis, ve kterém mě žádá o stažení těchto stránek a jejich předání společnosti Boeing. Proč? Jaký je důvod, že mi zakazují takovýhle web? Ochranná známka. Alespoň tím argumentují. Ale je to opravdu vše jen moje chyba? Opravdu za všechno mohu já, mladý kluk, který našel na internetu, že nadnárodní doména, jejíž jméno zná celý svět je volná? Cirka 10 let byla vlastněna různými majiteli, prodávána na burze domén a nikdy na ní nic nebylo, zela prázdnotou a nikdo o ni neměl zájem, dokonce ani sám Boeing. Pak pro nezaplacení spadla do vyřazených domén a byla volně k dispozici. A to opravdu byla, jinak to totiž nejde, já jsem si jí legálně koupil, zaregistroval a nyní jsem majitelem. Kdyby to byla doména tvaru xyz.cz , kterých je na internetů nespočet, nikdo by po ní ani nehlesnul, každému by to bylo úplně jedno, ale ouha, někde se stala chybka. Nikdo dosud na internetu neměl tu drzost (a nebo tu odvahu? ) zaregistrovat si stránku světového jména, dát si tu práci a jí podobu a co hlavně, zkusit přes ní sehnat peníze na školu.
Kdybych chtěl peníze na auto, dům, počítač, neřeknu ani popel, ale je to snad něco špatného, že se v našem státě, v našem úvěrovém, podplaceném a mládí nepřejícím státě snažím sehnat peníze na to, abych mohl studovat? Nikdo se o mě dosud nezajímal, nikdo nevěděl kdo jsem, jak se jmenuji a to, že chci dělat jednou pilota bylo jen křičení někoho malého, u nohou obrovské mašinérie, pro kterou jsem byl jen otravný hmyz, kterému museli psát zamítavé odpovědi a zvednout ruku v klasickém gestu, které vyjadřuje velmi jasně, že nejsem vítán. Ale pak jsem se stal pro někoho vítaným zpestřením v podobě svých názorů a pro někoho trn v oku. „Osina v zadku“ jak se lidově říká, protože jsem se pustil do něčeho, co bylo překvapením. Povedl se mi hodit onen pověstný kamínek, který obrovi neublíží, ale trefil ho do oka a tam mu vadí. Kdo si pročetl tyto stránky, tak musí uznat, že jsem neřekl křivé slovo proti Boeingu. Vždyť píši o něčem, co nadevše obdivuji a co chci jednou dělat. Slovem jsem nezmínil konkurenci a ani nepomluvil nikoho konkrétního, přesto jsem se provinil.
Mohl bych v této úvaze pokračovat klidně dále, ale to k ničemu není. V současné chvíli jsem zvědav na to, co se dá s našim zákoníkem provádět, jestli opravdu bude tohle jeden z posledních článků, který zde píši a nebo jestli ne. Může se stát, že o svojí doménu přijdu a opět bude prázdná a nevyužitá. Možná mi zakáží se na ní prezentovat, psát pravdivé příběhy a „ničit“ tím pověst jedné z největších společností na světě.