(No Ratings Yet)
Loading...
Byl jsem požádán autorem těchto stránek, abych sem přidal také nějaké vyprávění ze svého života, protože i já jsem zapálen do letectví a protože se tato nabídka nedala odmítnout, tak se vám v úvodu krátce představím a povím vám zatím o jedné krátké části svého života, na kterou rád vzpomínám.
Jmenuji se (na žádost autora jméno neuvedeno), je mi 23 let a pocházím z Liberce a v současné době žiji na vesničce na předměstí Liberce.
V červnu 2000, poté co jsem úspěšne složil maturitní zkoušku, ráno po poslední společné oslavě se svými spolužáky jsem s jedním z nich zašel na personální středisko do podniku Aero Vodochody.
Byl jsem přijat na středisko předmontáže VP143 do skupiny, jejímž úkolem bylo montovat do útrob rodících se L-159 veškeré hydraulické systémy. Protože jsem do této skupiny chodil na školní praxi, nebyl mi kolektiv neznámý a nešel jsem tedy do neznámého prostředí, ale tentokrát jsem byl plnohodnotným členem kolektivu. Nastoupil jsem v době, kdy se pracovalo na stroji 6017, tedy na stroji, který byl sedmnáctým vyráběným kusem z celkového počtu 72 kusů strojů vyráběných pro Armádu České Republiky. Poté, co jsem si nafasoval a označil svoje vlastní nářadí a poté co mi byl přiřazen úsek ve kterém jsem mel pracovat (hydraulická soustava v motorovém prostoru) namísto kolegy, který tou dobou byl na nemocenské, jsem začal zjišťovat, že jsem přišel ze školy v základních věcech nepřipraven, ale protože zde byl naprosto vynikající kolektiv, pomohli mi kolegové se pres tyto nedostatky přenést, dělili se semnou o své zkušenosti a díky svým zkušenostem mi pomáhali napravovat moje chyby.
Ale v době, kdy jsem se jakž takž začínal dostávat do obrazu mi přišel povolávací rozkaz a tak v době, kdy hydraulikářská skupina pracovala na dvacátém prvním letadle pro AČR jsem byl nucen na jeden rok odejít od práce která mě bavila a od přátel, mezi nimiž jsem se cítil nadmíru dobře. Rozlučka po pouhých pěti měsících v tomto zaměstnání trvala celý jeden pracovní týden, a protože loučení se probíhalo i v práci, bylo porušeno spousta z vnitřních řádů podniku a sem tam i nějaký ten paragraf ze zákoníku práce.
Po návratu ze základní vojenské služby jsem se vrátil opět do Aera Vodochody a opět do stejného kolektivu v době, kdy parta pracovala na čtyřicátém třetím letadle pro AČR a také přibyl další človek, s nímž jsem se dělil o práci na hydraulickém systému ve střední části trupu a který byl terčem mnoha žertíku ze strany ostatních kolegů. Například zanýtovaná dvířka u ponku, basička na nářadí přišroubovaná k podlaze a různé jiné. Sám jsem se podílel na žertíku, kterým se pobavila téměř celá dílna. Spolu se dvěma přáteli jsme zůstali přesčas a protože tenhle kolega který byl terčem pro jakýkoliv žert měl ponk, do kterého se dalo jednoduše dostat, sebrali jsme mu z něj basičku s nářadím, nářadí jsme vysypali, basičku jsme pečlivě umyli a vytěsnili veškeré otvory tak, aby byla vodotěsná, vrátili jsme do ní veškeré nářadí, napustili vodou a na noc jsme jí dali mrazáku, ve kterém byla stabilně teplota -30°C. Ráno jsme šli o něco dříve do práce, abychom basičku umístili zpět na její místo. Jeho zděšení bylo vskutku ohromné, okolostojící lidé, kteří se přišli podívat se pobavili a nářadí tálo celý den.
Mezi další zpestření naší práce patřilo dělat ostudu sami sobě i celému podniku, protože okolo nás chodili delegace potencionálních zákazníku. Probíhalo to tak, že když se blížila delegace, byli jsme upozorněni abychom se zdržovali u letadel a i když jsme na nich neměli zrovna co na práci, tak jsme tu práci museli předstírat. A tak jsme měli ruce ponořené do trupu letadla a vydávali jsme lehce pootevřenými ústy, tak aby to při pohledu na nás nebylo poznat, všelijaké hlasité zvuky, takže výsledný efekt byl, že se odevšad ozývalo houkání a člověk si musel připadat jako v pralese.
To bylo v době, kdy byl podnik Aero Vodochody pod nadvládou třetinového vlastníka a to Americké nadnárodní společnosti Boeing….
Pokračování příště…
Externí autor Dreamera