(2 votes, average: 4.00 out of 5)
Loading...
Navigační lety a navigace jako taková. Dalším krokem mladého pilota jsou tzv. Navigační lety. Protože létáme podle pravidel VFR (Visual Flight Rules), létáme podle toho, co vidíme venku. Takže v praxi to vypadá tak, že se letí s úhledně složenou mapkou na kolenou, klipsnou s navigačním štítkem a hledáme, čeho se venku chytíme a co nám napoví, jestli jsme v kurzu a nebo jestli letíme úplně blbě. Na to, abychom se udrželi v kurzu a nebo vůbec věděli kam letíme slouží srovnávací navigace. Ještě před tím ale je více než doporučeno udělat podrobnou předletovou přípravu a dobré plánování, protože ve vzduchu na případné opravování není čas a ani prostor. Příprava je vesměs načrtnutí trati do mapy, zapsání kurzů, kterým poletíme, vzdálenost otočných bodů/orientačních bodů a případně letště pro mezipřistání. Tohle opravdu nepodceňovat. Do mapky si zakreslíme také výrazné orientační body, které nám po trase pomohou, vyvýšeniny a překážky. Pak letiště okolo trasy, kam můžeme divertovat a čas, jak dlouho poletíme jednotlivé úseky. Tím mám dáno, že například v tomto bodě bych měl být za X minut, protože vím, jak rychle mi letadlo poletí. To je základ navigace. Když mám plánek v mapě, jdu ho realizovat. No a to je ta horší část 🙂 Lesy splývají, hory také a ty vesnice a městečka si dělají co chtějí. Krajina ubýhá a ač se to nezdá, je srovnávací navigace poměrně složitá a náročná pro nováčka za kniplem. Ale dá se to. Z vlastní a čerstvé zkušenosti říkám, že se dá navigovat opravdu dle toho co vidím 🙂
Takže v letadle si nasadím kurz a letím. Jenže ono ho nejde nikdy držet přesně a pokud do toho ještě fouká vítr (ačkoliv jsme si ho eliminovali pomocí výpočtu v kurzu), prostě si to s tou malou Cesničkou hází jak chce a tak se odchylujeme a odchylujeme, až jsem například najednou byl 15Km mimo osu původního kurzu. Takže začne hledání kde to jsem, copak za vesnici to asi bude, hledání kolejí, dálnice a vůbec nějakého bodu. Úměrně tomu vzroste i pocení pilota, ale to je vcelku normální jev. A najednou už mi to jezero podemnou sedí do tvaru v mapě a hele, tahle vesnice taky a nakonec orientace zafunguje a letadélko se dostane do správného směru, až nakonec s úlevou pod křídlem uvidíme vytoužené cílové letiště, kam jsem chtěl původně letět 🙂
Nezmínil jsem ještě možnost nalétnutí radiály VORu aletět až na něj, kde se znovu zorientuji, ale to se uvádí jako podpůrný navigační prostředek, stejně jako GPS. No ale to už je pak navigace s prstem v nose, ta správná začíná s mapou na kolenou a spoceným čelem. Alespoň do začátku 🙂