(2 votes, average: 3.00 out of 5)
Loading...
Jak plyne čas, snažím se sbírat zkušenosti a hlavně jako každý pilot – hodiny. Mnohokráte jsem obletěl okolo Vodochod a Severní Čechy znám prakticky nazpaměť. Letci z okolních letišť mohou potvrdit, že ikony jako Házmburk, Říp, Středohoří jsou úchvatné scenérie, nicméně stále je to jen v okolí letiště. Proto jsem vcelku dlouho čekal, než se mi poštěstilo se podívat na opravdový zahraniční let. Na konci srpna jsme se vypravili malou Cessnou do Chorvatska.
Létat VFR je poměrně jednoduché. Vidím zemi, vím kde jsem a kam letím. Létat okolo domovského letiště je také fajn, ale pak příjde chvíle, kdy naše malá republika, protkaná hromadou prostorů, kterým dominuje jak žába na prameni CTR a TMA Ruzyně, bude prostě malá. Jednoho dne jsem dostal nabídku od svého kamaráda, abych pro něj zaletěl do Chorvatska. To se samozřejmě neodmítá a tak jsem s Petrem začal plánovat co a jak. Rovnou říkám, že jsem neměl praktické zkušenosti s plánováním letů do zahraničí, takže tohle bylo na Petrovi, který byl rovnou i instruktorem pro mě. Celý let naplánoval a sehnal mapy Slovinska, Rakouska a Chorvatska. V sobotu brzo ráno jsme se potkali na Vodochodském letišti, dotankovali letadélko, zkontrolovali počasí na trase a odlepili se od země směr Vrsar na Istrii.
Let sám o sobě to byl plně VFR dle letového plánu, takže jsme prolétli vrchovinu a přizemi se sunuli k hranicím s ČR vzdušným prostorem. Počasí nebylo nic extra, ale nic závažného také ne. Občas jsme oblétali husté mraky v našem okolí a přes Vožický VOR dolétli na výstupní bod od nás do Rakouska. Tady jsem se hodně obával toho, jak to chodí v zahraničí při letu VFR, ale tady jsem byl více než překvapen. Je to totiž mnohem lepší, než u nás. Náš 126.1 Praha má někdy úplně pohodové řídící, ale někdy neskutečné blbce. Nejen, že se nezajímají o nic jiného, než jak se letadla rychle zbavit, ale někdy jejich lenost nesahá ani tam. Bohužel vlastní zkušenost – budu doufat, že ojedinělá. Vídeňský řídící se o nás staral jak o miminka a svištěli jsme Rakouskou krajinou přes políčka a větrné elektrárny směrem k nízký vrcholkům Alp, které se dali přeletět. Standardní letová výška pro nás byla až do Rakouska 2,5-3000 Feetů, ale tady jsme nastoupali 9800 a pak FL100. Protože okolo byla oblačnost, tak jsme mezi nimi kličkovali jako zajíci, aby nás to neuzavřelo. Nakonec se nám podařilo oblačnost přestoupat a letěli jsme až do Slovinska v mezivrstvě roztrhané oblačnosti, ve výšce asi 10 000 feetů. Krásné scenerie oblaků, to je pak jako odměna pro každého pilota:) Na zemi spousta mokra a deště, ale tam, kde jsme byli my, tam bylo polojasno a roztrhané mraky. Z Vídně si nás převzal Graz, který jsme přelétli a přímo na Slovinský Maribor, což je vstupní bod Slovinského prostoru. vysoká oblačnost nás donutila slétnout níže a Slovinsko jsme se ploužili po VFR bodech ve FL50 maximálně. Opět perfektní řízení a tak jsme bez problémů dolétli do Chorvatského prostoru, který jsme křížili na úrovni Portorože. To už bylo moře na dohled a v mikinách a svetrech při sklesání k zemi začqalo být poměrně horko 😉 Oblétli jsme severní cíp Istrie a přeladili se na Pula Radar, který nás dovedl až do Vrsaru. Vrsar je malinkaté letišťátko uprostřed pole, kdy jedna jeho část ústí defakto do moře. Dráha je tak tak na letadlo co se šířky týče a na délku má 700m. Přistání s malou Cessnou 172 je ale vcelku bez problémů a po odlepení se od země při odletu se skýtají nádherná scenéria rekreační lokality Vrsar. Let tam byl 3:20 minut čistého času Vodochody – Vrsar a zpátky jsme museli pro palivo do Portorože. Odtud jsme odpoledne téhož dne odlétali směr domů a let nám trval 4:15 minut, protože jsme zápasili s protivětrem a mraky v Rakousku, které jsme oblétali skoro přes Vídeň. Se západem slunce jsme dolétli na Vodochodské letiště a pro mě to byl perfektní zážitek a těším se, že příští sezóna přinese více takovéhoto létání 🙂
Aktuálně jsem ke dnešku nalétal 123 hodin a mám odlétáno 5 typů letadel. další krok pro mě bude Vysazování na příští sezóně, vlekání a příprava na CPL, které bych rád zahájil na 150-ti hodinách 🙂