Dreamer.cz

počet přečtení :19346
(2 votes, average: 5.00 out of 5)

Loading...

Tak o čem psát dnes? Napadlo mě, že pro potencionální letce, kteří hledají cestu do Aerolinií možná bude poučný následující článek, který řekne o tom, jak jsem chtěl létat přes Řízení letového provozu.

 

Na podzim roku 2003 jsem se vrátil z Řecka a hledal, jak bych se uplatnil v našem státě, když jsem tady takovou dobu nebyl. Coural jsem se totiž půl roku po ostrově Rhodos v jižním Řecku 🙂 No a narazil jsem na inzerát na stránkách Řízení letového provozu, že hledají lidi na výběrové řízení na letové dispečéry. No a hned jsem zapráskal ušima, protože tohle je parádní příležitost, jak se dostat k létání. A právě před tím chci varovat. Nechci v žádném případě někoho odradit od ŘLP, ale letci, nechť si uvědomí, že tam nejsou v žádném případě “blbci” a pokud to chcete jako tranzitní stanici na konečnou Letiště-kabina, tak to asi narazíte. Ale k tomu se dostanu…

První co mě čekalo bylo přihlášení do výběrového řízení. Tam jsem se záhy na to dostal a šel na první test – na Angličtinu. Samozřejmě nemám testy pro možné zájemce, ale kdo někde nebyl a nebo nemluví velmi dobře, tak bude mít solidní problémy. Já sám mluvím plynně Anglicky a i tak jsem zdaleka nebyl v TOP 10. Jde o to, že se musí nejen umět vyjádřit, ale také to správně napsat a to nejdůležitější – rozumět mluvenému slovu a to nejen z úst zkoušejícího 🙂 No, je to na půl dne a docela zabíračka. Tím jsem prošel a pokračoval na všemi piloty milovaný ULZ (Ústav Leteckého Zdravotnictví) na komplexní prohlídku a psychotesty. Prohlídka byla opravdu komplexní, kdy jsem si myslel, že takových vyšetření snad ani není, ale šlo to. Horší byly ty psychotesty…To je opravdu pakárna prvního řádu, ale nezbytně nutná. Testuje se vše, jak kdo umí počítat, logicky myslet, kombinovat a jaký má postřeh. Také se připravte na dost důkladné testy na rychlost rozhodování ve stresových situacích. Ty jsou asi nejnáročnější, protože člověk má u toho navíc někdy možnost sledovat, jak mu ubíhá čas, který je neúprosný. No a nakonec je pohovor s psychologem, ze kterého jsem měl rozporuplné dojmy 🙂

Tímto vším jsem prošel a čekal, jestli nebudu mezi těmi šťastnými, které vezmou do kurzu. Bohužel nevzali, takže jsem vypadl. Neodradilo mě to a na jaře následujícího roku jsem šel do kurzu znovu. Znovu jsem jezdil do Prahy, znovu absolvoval celé toto martirium a opět čekal, jestli mě nevezmou. Nevzali ani tentokráte a tak jsem se na podzim zase přihlásil 🙂 To už se psal rok 2004 a znalo mě půl ŘLP jako vytrvalce, kterého vyhodí dveřmi a on se vrátí oknem. Zase celé výběrové řízení, zase komplet zkoušky a zase jsem letěl. Nedalo mi to a přihlásil jsem se znovu. Jednou už to vyjít musí sakra, ne? To už se psal rok 2005 a s ním přisly nové testy, kterým se říká FEAST. FEAST je asi ten nejnáročnější hloubkový test, který se dá k takovéto práci absolvovat. Je oddělen od testů uvedených výše a je sakra těžký a to hlavní – smí se dělat jen jednou. Jen jeden jediný pokus. Trvá den a z něj jdou jen ti nej z nej. Nemohu popsat o co jde, jen že je to komplexní “vyšetření” včetně simulátoru Stripových lístků, který opravdu stojí za to. A tam přišli na to, že já vlastně nechci jít na tu věž, ale do letadla. Tam se poznají dvě sorty “magorů” okolo letadel. Tou první jsou nadšenci, kteří jsou u vytržení z obrazovky radaru, s desítkami navigačních bodů a tečkami namísto letadel no a tou druhou jsou piloti. Ti nechtějí být na věži, jen jít skrze ní do toho letadla. Pan Mgr. Walter, který je psychologem na ŘLP to na mě poznal a sám mi to řekl. Kdo zvolí cestu do kokpitu přes ŘLP, tak jí zdaleka nebude mít nejjednodušší, protože i tam si své lidi hlídají. Ale jak jsem řekl, tím od toho nikoho neodrazuji, spíše popisuji své zkušenosti.

Řízení Letového Provozu je jedno z nejnáročnějších zaměstnání, které si kdo může vybrat. Je pravda, že i jedno z nejlépe placených, ale to není to hlavní proč to lidé dělají. Kdo se tou cestou vydá, uvidí letadla pořád. Bude s nimi denně v kontaktu, ale bude na té druhé straně barikády – na věži. Má stejnou zodpovědnost jako piloti, ne-li větší a proto si tam také nepustí jen tak někoho. Výcvik je velmi těžký a dá se srovnat s výcvikem pilotů, jen se samozřejmě liší v některých věcech. Ale kdo miluje letadla ze země, baví ho navigace, radarová technika, angličtina a má ohromnou vůli se učit, tak směle do toho a hodně štěstí všem.

Co říci závěrem? Snad jen, že děkuji paní Novákové z ŘLP za trpělivost, panu Mgr. Walterovi za skvělé popovídání a za to, že jsem si mohl vyzkoušet co umím a přijít na to, že tudy cesta nepovede 🙂

 

Ondřej Brejcha